Když už jsem se rozepsala, jaké je to být jazykovou animátorkou, nebude podle ohlasů asi ani jeden díl stačit, zvlášť když člověk za ty dvě dekády nasbíral fůru zkušeností. V posledním roce a půl tuto svou identitu velice reflektuji, ale vždy mě to vede k tomu, že jsem to jen já sama, kdo určuje to, jestli a jak budu tuto úlohu naplňovat. Možná to bude znít trochu vzletně, ale jako jazykové animátorstvo jsme takoví kulturní agenti v první linii. Zprostředkováváme navíc něco málo uchopitelného jako je jazyk, kultura a historie. Ale teď k tomu, co bych podle mého názoru ještě měla mít pod palcem jako jazyková animátorka. První část si můžete přečíst tady.
Jazykovou animaci v česko-německém kontextu zastupuje Koordinační centrum česko-německých výměn mládeže Tandem https://www.tandem-org.cz/, který vzdělává animátorstvo. Více si o metodě jako takové můžete dočíst na https://www.jazykova-animace.info/co-je-jazykova-animace
I když se to nezdá, je to poměrně fyzicky náročná práce. Ti, co vyučují frontálně, si toto neumějí představit, ale člověk musí mít silný hlas, který by ještě měl být poslouchatelný. Fistuli nechce asi fakt poslouchat nikdo. Pokud nedisponujete takovým hlasem, je možné si pomoci megafonkem, což ale nejde všude.
Jazyková animátorka by měla být fyzicky zdatná. Je dost na pováženou, jestli bych zrovna toto mohla já o sobě tvrdit, ale zatím to zvládám. Samozřejmě člověk nemusí být člověk vrcholovým sportovcem, ale některé animace obnášejí také pohyb v terénu, případně nějaké výšlapy, na což by člověk měl být připraven. Opravdu je něco jiného dělat animaci v klidném sále na vesnici, kam vás přivezou autem, než v lese, kam ještě musíte docupitat po svých s celým jazykoanimačním vybavením. Toto je ale naštěstí většinou známo dopředu, takže se na toto člověk může připravit.
Jako jazyková animátorka musím počítat s tím, že přijdu na plac, kde by se už měly nacházet například židle a buď tam jsou lavice nebo tam není nic a není vždy k ruce někdo, kdo by vám pomohl například udělat kruh se židličkami. Sice se toto stává výjimečně, protože se vždy najde někdo, kdo vám pomůže, ale někdy musí člověk tahat a přemisťovat i dost těžké věci, aby si přetvořil pole působiště k obrazu svému.
Flexibilita je naše heslo, už jsem animovala jak u rybníčka v Bavorsku, tak na závěrečném projektu vězenství v ČR a Sasku. Na tuto animaci obzvlášť ráda vzpomínám, protože jsem se takto dostala k lidem, které bych jinak nepotkala. V praxi to znamená, že člověk animuje od lyžařského tábora v létě až po prezidenta. To je samozřejmě trochu přehnané, ale člověk se setká s různými prostředími a různými lidmi. A kdo ví, třeba bude i prezident(ka). 🙂
Sice není animátorka tlumočnice, ale v některých kontextech budete muset překládat instrukce her. To je podle mého názoru v pořádku, jestli bychom měli tlumočit to, co říkají ostatní, je velká otázka. Tlumočit mladým lidem, kteří nemají společný jazyk je také v pořádku, tlumočit projev vedoucí osoby už ne.
Budu ráda, když napíšete, jak vidíte jazykovou animaci vy, nebo pokud jste jazykovou animaci zažili na vlastní kůži, jak jste ji prožívali.
Vaše Simona
Jsem jazyková animátorka v česko-německé oblasti, polyglotka, edukátorka dospělých (Erwachsenenbildnerin) a zakladatelka jazykových projektů pro němčinu a hebrejštinu. Kromě toho působím jako vysokoškolská vyučují na Masarykově univerzitě a průvodkyně.
Comments